Systémy včasného varování firem

30.01.2013

Nebezpečí bývá v odborné literatuře odlišně definováno a chápáno. Podle mezinárodní specifikace OHSAS 18001:1999 je nebezpečí definováno jako zdroj nebo situace s možností způsobit škodu. Nebezpečí je fenomén, který má potenciál způsobit škodu. Hrozba představuje zdroj nebezpečí, který rovněž může způsobit škodu. Oba pojmy bývají často používány ve stejném významu. Hrozba je jakýmkoliv fenoménem, který má potenciální schopnost poškodit zájmy podnikatelského subjektu, znemožnit mu dosažení cílů nebo dokonce ohrozit jeho existenci. Ohrožení je pravděpodobnost, že určitá hrozba vznikne v určitém časovém období. Riziko pak vyjadřuje úroveň nežádoucích důsledků možného působení potenciální hrozby. Tímto nežádoucím stavem je krize podniku, kdy působení hrozby vede k narušení rovnováhy mezi jednotlivými subsystémy podniku nebo mezi podnikem a jeho okolím mimo tzv. stabilní prostor.

Jedním z největších problémů v podnikové sféře patří pozdní identifikace potenciálního ohrožení, které znemožňuje připravit se na jeho budoucí působení, nebo řešit jeho působení ještě ve fázi latentní krize, kdy krize nezasáhla hluboko podnikový organismus, působení neproniklo do více subsystémů tohoto organismu a nevytvořilo dlouhý, obtížně řešitelný kauzální řetězec. Obvykle se současně stává problémem, podstatné narušení vazeb mezi podnikem a jeho okolím a vytváření negativního image.

Jedním z nástrojů pro identifikaci potenciálních hrozeb je vytvoření efektivně a pokud možno komplexnosti blížícího se systému včasného varování. Systém včasného varování je podnikovým systémem, který obvykle na základě symptomů včas identifikuje změny v podnikovém okolí a uvnitř podniku, z nichž potenciálně hrozí podniku nebezpečí. Pojem pochází z vojenské oblasti, ale nachází se v řadě dalších lidských činností, např. v medicíně, meteorologii, geologii a biologii. Ve své podstatě je to informační systém, který je na základě impulzů, podráždění nebo informací schopen sdělovat, že se něco děje a mohlo by to být nebezpečné. Může se přirovnat k semaforu, na kterém bliká oranžové světlo, které říká, že zatím sice nehoří, ale něco skrytě doutná, co by se mohlo proměnit v požár.

Celý systém by měl:

–    včas registrovat změny,

–   informaci o nich přenést k osobě nebo pracovišti, kterému přísluší vyhodnocení informace nejen z hlediska současnosti, ale i z hlediska dalšího vývoje a dopadu na podnik,

–   zabezpečit, zda je nutné se změnou dále zabývat (např. monitorovat další vývoj), přijmout adekvátní opatření, nebo naopak, že ze změny nehrozí žádné nebezpečí.

Jeden z největších odborníků na krizové řízení U. Krystek přirovnává systém včasného varování k radaru, který má záběr 360 stupňů, všude a neustále zachytává slabé signály ohmatáváním svého okolí. Za nejdůležitější zdroje pro slabé signály považuje internet a surfování po něm, noviny, časopisy, zprávy různých institucí, především těch, které se zabývají průzkumem budoucnosti a osobní informační zdroje, zvláště rozhovory s experty. Důležité je zapojení co největšího počtu subjektů do tohoto systému. Součástí systému by měli být zaměstnanci, a to nejenom na manažerských pozicích, obchodní partneři, dodavatelé, financující banky, hospodářské komory, podnikatelské svazy a další podle zaměření podniku.

Slabým místem systému je především neschopnost podchytit některé měkké signály, jejich přehlížení a podcenění, často jejich subjektivní vyhodnocení a přístup k riziku. Určitou negativní roli může hrát obava ze změn, subjektivní zájmy a preference.

Součástí systému také mohou být kontrolní a další systémy, např. controlling, interní audit, vnitřní kontrola, manažerské účetnictví, Balanced Scorecard, Six Sigma a další. Významnou roli může hrát i stát. Např. v Německu platí od 1. 5. 1998 tzv. Gesetz zur Kontrolle und Transparenz im Unternehmensbereich (KonTrag), který ukládá představenstvu akciové společnosti povinnost „vytvořit vhodná opatření, zvláště pak kontrolní systém, aby byla možnost včasného podchycení vývoje, který je nebezpečný pro další stav společnosti“.

Každý systém včasného varování je specifický, protože vychází odlišností podniku. Systém by měl fungovat permanentně a současně by se měl zdokonalovat, rozšiřovat a adaptovat na změněné podmínky. Kromě toho je možné jeho krátkodobější použití ve specifických podmínkách.  Známá německá poradenská firma Roland Berger, která se zabývá především krizovým řízení, zpracovala systém včasného varování, který je postaven pro situace, které jsou více rizikové, např. cykly módy, technologické cykly, investice, fúze, akvizice, diverzifikace, rychlý růst apod. Systém je postaven na souboru otázek, ke kterým jsou přiřazeny analytické přístupy k identifikování potenciálních problémů.

komentáře (0)
Doc. Ing. Roman Zuzák, Ph.D.

Další články autora: