Dynamika podnikových strategií

22.06.2012

Teorie i praxe strategického managementu se dosti často dívá na proces formulace a implementace zvolené strategie jako na plynulou sekvenci jednotlivých kroků. Tyto kroky vycházejí, podle tohoto pohledu, z poslání podniku a vize vlastníků a/nebo vrcholových manažerů, pokračují buď formulací podnikových cílů a následně provedením analýz vnějšího a vnitřního prostředí, případně v opačném pořadí posledních dvou kroků. Následně dochází k formulaci strategických variant, z nichž se potom vybere jedna, která bude implementována. Následná implementace má charakter řízení změny.

Uvedený postup je možný jen v podmínkách stabilního prostředí, které na podnik působí předvídatelnými vlivy evolučního charakteru. Takové podmínky jsou stále více vzácné. Naopak ve vnějším prostředí, které již v 70. a 80. letech minulého století začalo být nazýváno turbulentním a chaotickým, v němž se projevují diskontinuální změny, nelze v podnikové praxi postupovat podle výše uvedeného schématu. Současně změny v tomto prostředí jsou stále častější a neočekávanější. Generální ředitel společnosti Nokia Olli-Pekka Kallasvuo v roce 2006 prohlásil, že „před pěti až deseti lety byste určili svou vizi a strategii a potom byste se pustili do její realizace. Tohle už dneska možné není. Dnes musíte být připraveni denně, každý týden, každý měsíc svou strategii obnovovat“.

Z toho vyplývá, že lze proces strategického managementu, schematicky vyjádřený sekvenci na sebe navazujících kroků, chápat jako obecný model, v němž nelze postihnout a vyjádřit všechny možné varianty postupu. Proces je permanentním, nikdy nekončícím (pokud podnik existuje), s neustálými kroky zpět a návraty, korekturami nebo dokonce může dojít k jeho opuštění a nahrazení procesem jiným (novou strategií). Tento fakt se také přímo dotýká výuky v předmětech Strategický management a Strategie a strategické analýzy, v kterých je především důležité pochopení principu a filozofie podnikové strategie jako dynamického procesu a vidění souvislostí mezi změnami ve vnějším prostředí podniku a jeho strategickou reakcí na tyto změny a především z hlediska vývoje změn a vzniku nových, které jsou někdy velmi obtížně předvídatelné.

Úspěšnost podniku je dána adekvátní strategickou odpovědí na změny vzniklé v určitém čase a prostoru, dnes převážně globálním. Dynamické strategické rozhodování podle charakteru prostředí, v němž se podnik pohybuje, k tomu nabízí několik základních postupů. Pokud je prostředí známé a podnik o něm disponuje dostatečnými informacemi, tak ke strategickému úspěchu může vést rychlost, s jakou podnik informace využije k rozhodnutí a k implementaci nové strategie.

Mnohem frekventovanější je situace, že podnik postrádá přesné informace o tomto prostředí, ale je schopen identifikovat hlavní faktory, které působí na jeho vývoj (tzv. hybné síly, drivers) a směr vývoje do budoucnosti. Dnešní vrcholový podnikový management musí disponovat s vizionářským a současně dialektickým pohledem do budoucnosti, který se projevuje spíše v rovině tušení souvislostí, ve schopnosti spojovat zdánlivě nesouvisející jevy, v syntéze informací a poznatků. Problém může způsobit tzv. bifurkace, která se projevuje v rozdvojení vývoje a podnik se musí při nedostatku informací rozhodnout, kterou cestu zvolí. V některých případech byly úspěšnými i podniky, které zvolily obě cesty.

V případech absence relevantních informací, a tím v situaci krajní nejistoty, musí podnik vytvořit takové vnitřní podmínky, které mu umožní na změny ve vnějším prostředí rychle reagovat změnami ve strategii a následně v procesech, zdrojích a ve vnitřní struktuře. Jsou to podniky, v kterých je změna chápána jako běžný jev. Některé z nich takto běžně postupují ve všech situacích a výsledkem je rychlé rozhodování bez hlubokých analýz při současné schopnosti rychlé reakce při zjištění odchylek.

Předvídání a rychlost reakce jsou v současnosti základem pro dynamiku podnikových strategií a tím pro úspěšnost podniku. Ten podnik, který to lépe zvládá, může nejen přežít ve světě turbulence a globální hyperkonkunce, ale je schopen dosáhnout, i když jen na přechodnou dobu, úspěšnosti. Musí si současně tuto přechodnost uvědomit a chápat dynamiku jako permanentní jev. Současně si musí uvědomit, že stejnou snahu mají jeho hlavní konkurenti.

komentáře (0)
Doc. Ing. Roman Zuzák, Ph.D.

Další články autora: